Jižní Afrika patří k oblastem s nejdelší historií soužití lidí s rostlinami. Národy Khoikhoi a San, které region obývají po tisíciletí, si vybudovaly rozsáhlé znalosti o místní flóře. Tyto znalosti dnes zkoumá obor zvaný etnobotanika a kanna je jedním z nejzajímavějších příkladů toho, jak hluboko sahaly.
Kdo byli Khoikhoi a San
Khoikhoi a San patří k nejstarším dochovaným etnickým skupinám afrického kontinentu, souhrnně se označují jako Khoisan. San byli tradičně lovci a sběrači, kteří putovali polopouštními a pouštními oblastmi dnešní Jihoafrické republiky, Namibie a Botswany. Khoikhoi se postupně přiklonili k pastevectví, sběr rostlin však zůstal součástí jejich každodenního života.
Obě skupiny sdílely podobný vztah ke krajině: podrobnou, generacemi předávanou znalost toho, kde která rostlina roste, kdy ji sbírat a jak ji zpracovat. Tyto znalosti se předávaly ústně a byly součástí širšího kulturního a duchovního rámce obou společenství.
Co je etnobotanika
Etnobotanika je vědní obor, který zkoumá vztah lidských společenství k rostlinám: jak je pojmenovávají, třídí, sbírají a zpracovávají a jakou hodnotu jim přikládají, ať praktickou, obchodní, nebo duchovní.
V jižní Africe je etnobotanický výzkum obzvlášť bohatý. Khoikhoi a San obývali region nepřetržitě po tisíce let, a nashromáždili tak mimořádně podrobný přehled o místní flóře.
Rostlinné bohatství jižní Afriky
Domovem kanny je biom Succulent Karoo, který se táhne od jižní Namibie přes Namaqualand do jihoafrického Karoo. Roste v něm kolem 6 350 druhů cévnatých rostlin, zhruba 40 % z nich nenajdeme nikde jinde na světě a jde o oblast s nejbohatší flórou sukulentů na Zemi.

Na jihu na Succulent Karoo navazuje Kapská floristická říše, nejmenší ze šesti floristických říší světa, a přitom mimořádně druhově bohatá: na relativně malé ploše v ní roste přes 9 000 druhů rostlin a více než dvě třetiny z nich jsou endemické.
Národy této oblasti si postupně osvojily znalosti o široké škále místních druhů – od rostlin, z nichž získávaly vlákna na nástroje a oděvy, přes rostliny sbírané pro vůni a barvivo až po druhy se zvláštním kulturním nebo obřadním postavením.
Místo kanny v etnobotanické tradici
Kanna (Sceletium tortuosum) měla mezi rostlinami, které Khoikhoi a San znali, výjimečné postavení. Na rozdíl od řady druhů, které sloužily čistě praktickým účelům, byla součástí jejich tradic a byla vysoce ceněná.
Evropští cestovatelé, kteří region navštívili v 17. století, zaznamenali, jakou hodnotu jí místní obyvatelé přikládali. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1662 od Jana van Riebeecka, podrobnější popis pod jménem Channa z roku 1685 od Simona van der Stela.

Tradiční zpracování kanny, tedy sběr, drcení, fermentace a sušení, se předávalo ústně a později se stalo předmětem zájmu botaniků a etnografů. Tradiční fermentovaný přípravek z rostliny se nazýval kougoed.
Jak se tradiční znalosti předávaly
Znalosti o rostlinách, včetně kanny, se v komunitách Khoikhoi a San předávaly hlavně ústní tradicí – od starších členů komunity k mladším, často přímo při sběru nebo při obřadních příležitostech. Přesné podrobnosti zpracování a významu jednotlivých rostlin proto samotné komunity nikdy souhrnně nezapsaly.
Většina toho, co dnes o etnobotanice regionu víme, pochází ze záznamů evropských cestovatelů, misionářů a přírodovědců. Ti místní zvyky popisovali, často však s omezeným porozuměním jejich hlubšímu kulturnímu významu.
Odkaz jihoafrické etnobotaniky dnes
Dnešní botanický a etnografický výzkum se snaží znovu poskládat mozaiku znalostí, které Khoikhoi a San po staletí shromažďovali. Rostliny jako kanna jsou cenným oknem do minulosti: ukazují, jak složitý vztah k přírodě si tato společenství vybudovala dlouho před evropskou kolonizací.
Kanna tak není jen rostlinou se zajímavým chemickým složením, ale i odkazem jedné z nejstarších lidských kultur. Botanice a chemii kanny se věnuje článek Kanna (Sceletium tortuosum) – kompletní průvodce rostlinou.
Shrnutí
Etnobotanická tradice národů Khoikhoi a San je jedním z nejucelenějších příkladů dlouhodobého soužití lidí s místní flórou. Kanna v ní má zvláštní místo díky vysoké hodnotě, kterou jí tato společenství přikládala. Historický rámec pomáhá pochopit, proč je rostlina dodnes předmětem takového zájmu.


